Naše město má svého olympionika

Ilustrační foto
Autor: unsplash.com

V dnech 6. 3.–15. 3. 2026 se v italských městech Miláno a Cortina konala zimní paralympiáda. Mezi 24 nominovanými sportovci nechyběl ani brandýský rodák a gólman českého paralympijského týmu Petr Boček. Plnil nevděčnou roli třetího brankáře, přesto byl nedílnou součástí týmu, a i jemu patří medaile za čtvrté místo na ZOH. Pojďme si našeho olympionika představit.

Petrovi Bočkovi je 48 let a celý svůj život prožil na břehu Labe. V mládí byla jeho domovem Olbrachtova kolej Pedagogické fakulty UK, kde bydlel ve služebním bytě v posledním patře. Jeho otec byl totiž správcem této budovy i budov fakulty.

Dnes bydlí ve Staré Boleslavi a svůj život tráví rovnoměrně mezi oběma městskými částmi. A jak sám říká, jinde by žít nechtěl:

„Celý svůj život jsem strávil v Brandýse, abych se pak usídlil ve Staré Boleslavi. Do školy jsem chodil na 4. ZŠ u kostela (dnešní ZUŠ) a posléze jsem navštěvoval 3. ZŠ se všemi úžasnými kantory té doby, Pačem, Kaluhou, Krejčíkem, Matušincovou, kteří mi do života hodně dali.“

Od začátku miloval sport, vzhledem k tomu, že jeho zdravotní postižení se začalo projevovat až v patnácti letech věku. Hokejový brankář ke svým sportovní začátkům dodává:

„Nejdříve jsem začínal s basketem, trénoval mě Karel Zentner a mými spoluhráči byli Honza Kalfus, Albert Zentner a basket se mi líbil. Ještě jsem zkoušel sportovní střelbu pod vedením školníka Tulacha a základy šachu mi dal pan Štrobach.“

Pokud se týče jeho pohybového omezení, vyjadřuje se k tomu český olympionik takto:

„V průběhu povinné školní docházky jsem žádné zdravotní problémy nepociťoval, a proto jsem sportoval bez omezení. Moje první problémy začaly po pubertě, kdy se mi začaly podlamovat kotníky a moje chůze měla k ideálu daleko.

Prošel jsem různými vyšetřeními a posléze jsem se dozvěděl, že mám vrozenou pohybovou vadu CMT, tu mi diagnostikovali mezi 18. a 19. rokem.

Pro vysvětlení jde o chorobu Charcot- -Marie-Tooth, běžně se o ní mluví jako o hereditární motorické a senzorické neuropatii, což je lépe pochopitelné. Tato diagnóza byla poměrně velkým zásahem zejména do mých pohybových aktivit a plánů. Jsem však věčný optimista a nikdy jsem nemoci nepodlehl a dělal jsem možné i nemožné, aby tím byl můj život omezen jen minimálně, i když s jistými handicapy jsem se musel vyrovnat. Hlava to však přijala dobře, a to bylo pro můj život klíčové.“ Petr dále pokračoval ve studiu na strojním učilišti v Čelákovicích, které zakončil maturitou. Posléze dva roky studoval na strojní fakultě ČVUT, ale studium nedokončil. Osudovým pro jeho život se stal léčebný pobyt v Janských Lázních v roce 2003. Sám na to vzpomíná: „V Krkonoších jsem poznal parahokejistu z Českých Budějovic, a právě on ve mně rozdmýchal hokejové naděje. Na jihu Čech jsem si to měl zkusit, ale nakonec jsem zakotvil v bráně parahokejového klubu v Kolíně.

Po jeho zrušení jsem chytal v Pardubicích, kde chytám dodnes a společně s dalšími sedmi týmy účinkujeme v paralize. Vedle seznámení s hokejem jsem při léčebném pobytu poznal svou budoucí manželku Ilonu pracující v lázních jako fyzioterapeutka.“

Lázeňský pobyt pod Černou horou Petrovi úplně změnil život. Najednou měl dvě lásky, hokejovou bránu a zdravotní sestru Ilonu. S ní se posléze oženil a mají spolu tři děti, šestiletou předškolačku Emu, čtrnáctiletého žáka boleslavské základní školy Jakuba a o dva roky staršího studenta osmiletého brandýského gymnázia Matěje.

Uchytil se i v pracovním životě, když začal pracovat jako obchodník s barely pitné vody pro kanceláře, hotely, firmy, podniky, prostě tam, kde mají žízeň na kvalitní pitnou vodu. Ve firmě hodně postoupil a je tam dodnes.

Volného času příliš neměl, ale přesto jej obětoval hokeji. Jeho skvělé výkony ho vynesly až do reprezentace. Jednu medaili už má, a to bronzovou z MS 2023 v Kanadě. Skvěle zvládl i poslední olympijský test v podobě turnaje v Itálii, kde odchytal všechny zápasy a skvělé výkony mu přinesly olympijskou nominaci. Během olympiády Petr sledoval pouze z hlediště výhry ve skupině nad Japonskem (3:2) a se Slováky (8:1) a porážky s Kanadou (1:4). Petr mocně držel palce v semifinále s USA (1:6) a v měření sil o bronz s Čínou (2:3). Škoda, k medaili bylo blízko a další ZOH jsou až za čtyři roky.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze zpravodaje Městské listy, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. Titulek je redakční. Fotografie je ilustrační.